Právě podstupujeme zkoušku zralosti na svobodu... jak to bývá v pohádkách? Obstojíme nebo ne a kolik možností máme? Může přijít někdo kdo to za nás napraví... asi ne.

Pokud se teď dokážeme spojit, každý poslechnout to své srdce, naučit se něj spolehnout a udělat to jediné, správné a momentálně nejdůležitější... už nás nikdy nikdo nemůže oblafnout, protože právě srdcem vždy tu habaďůru poznáme. Už nás nikdy nikdo nemůže vtáhnout do války, nějakou zákulisní hrou - přesvědčit nás, že se nutně musíme pozabíjet - jinak se to prý vyřešit nedá, nepadneme do žádné pasti léčky, protože čistotu naší bytosti srdce pohlídá a s tím i city, myšlenky a činy.
Dokdy budeme zkoušet všelijaké cestičky, jak srdce oblafnout a neposlouchat ho? Tahle " pohádka" nemá druhý díl ani opakování, které vše pokažené napoprvé opraví..