Pokud by někomu, právě teď, pomohlo k odemknutí nevědomí přečtení tohoto článku:

http://leva-net.webnode.cz/products/transformace-jako-vymluva-nebo-konecne-prilezitost-/

ať si ho přečte, je sice přes tři roky starý a některé věci by se dnes daly lehce vynechat, ale platné jsou pořád ... jen se malinko změnily kulisy ve kterých vlastně sami se sebou válčíme, i když si místo sebe dosazujeme jiné nepřítele... různé krize, blbce na každém rohu, davy zrádců, nepříznivé okolnosti.
Když se podíváme do zrcadla pomocí srdce - odhalíme jen jednoho nepřítele - svůj vlastní strach převzít zodpovědnost za kvalitu svého života, který se projektuje na všechny okolo nás. Zrazujeme jen sami sebe, nechceme si dopřát štěstí a radost... proč? Protože otevřít srdce přece bolí...To, že nás bolí srdce obité tisíci obručemi, abychom ho náhodou neslyšeli a ne otevřené srdce, se nikde nedočteme, nikdo nám to neřekl, ale copak srdce "hořící láskou" může bolet? Ne to jen naše strachy, úzkosti a obavy pramenící z předsudků, očekání a "práva" na " spravedlivou" odměnu za přestáté utrpení... Náš vlastní rozum bodá dýky do svého vlastního "oživovatele" - do svého srdce. Abychom náhodou nesvlékli ten železný kabát, který je součástí naší masky, tvrdého nepřítele. Že pod jeho tíhou trpíme nejvíce my sami a že nás drtí - nepodstatné - jsme tvrdí a tím nezlomní... vážně? To je lež, co? Ne ten kabát nám neposkytne žádnou ochranu... jen nás jednou zavalí a už se nenadechneme.
Co kdybychom ho sami odložili? A nadýchli se svobodně bez kruté masky? Vidíme krutost na druhých... a nejsme ( samozřejmě v mnohem menší míře) krutí i my - nejvíce na sebe? Mějme se rádi... znamená to svobodu. Ať shoří všechny ty předsudky o hříchu, naší nedokonalosti, zranitelnosti, slabosti, neschopnosti. Jediná neschopnost je skutečně zamykací...nevyslyšené až kamenné srdce.
Láska je jiskrou i plamenem - živým ohněm života. Otevřme...