Trochu bych upřesnil - buddhismus nepovažuje za máju jen vše externí, ale i vše interní. To znamená, že klamné je i vaše vědomí, veškeré pociťování, představy, tělo atd. Ale než jedinec toto poznání uskuteční, musí ujít dlouhou cestu. Není úplně pravda, že by budhismus neměl vůbec žádnou socioligii. Má detailně propracovanou etiku v sútře Tripitaka a další "pravidla", a samozřejmě se v průběhu historie vytvořila řada státních útvarů a tradic, které byly vybudovány na buddhistických hodnotách.
Nemyslel jsem to přesně tak, že vše externí je projekcí, ale to jak to vidíme je naší projekcí. Pokud jde o zušlechťování, máhájána přišla s koncepcí Bóddhisattvy, který bývá interpretován jako adept buddhovství (těsně před osvícením), pomáhající bytostem na cestě k poznání. Možná je tu jistá paralela s "lidským typem psychiky".
Ze Samsáry nejde "vyskočit" někam "vedle", protože Nirvána=Samsára. Tohle je obtížné téma dobře vysvětlené ve Střední nauce Nagardžuny. Je-li cíl egoistický, je jeho dosažení zcela vyloučeno (protože je podmíněno úplným zničením ega). Buddhismus se primárně vůbec nezabývá sociální otázkou, ale tady hraje svoji roli výchova k soucitu a správnému konání jako prostředek zlepšení karmy těch, teří ještě nedosáhli takové úrovně, aby chápali hlubší pravdy. Pomoc druhým má různé kvalitativní úrovně, z nichž duchovní pomoc stojí nejvýše (protože efektivně pomáhá jedinci eliminovat karmu a dojít osvobození). Domnělé konání dobra může mít u nevědomého opačný účinek (př. rozmazlování dětí). Čím vyššího poznání je dosaženo, tím větší je míra chápání jaký druh pomoci bude nejprospěšnější (lapidárně řečeno "chytrému napověz, hloupého kopni").
Ad nesprávně prováděná meditace - buď nepřináší nic nebo vytváří další připoutanosti a překážky na cestě k poznání.
Výsledků jde docílit i intuitivní cestou, samozřejmě. Gautama na to šel úplně intuitivně. Je to individuální. Člověk pozná spoustu věcí, které před tím neznal, ale chápejte to spíš ve smyslu kvality než kvantity. Tzv. buddhistická božstva jsou personifikace duchovních sil určitých duchovních úrovní, jejich symbolická vyjádření. V Tibetském vadžrajanovém buddhismu se v určité fázi cvičení využívají jako pomůcka.
Základním tématem buddhismu je dosažení poznání podstaty Vědomí. Tedy téma, o kterém tu hovoří Zaznobin.
Zdravím. L