Nesouhlasím, že by ten úsek byl obsahově chudý, naopak tu cítím dokonalost přístupu Zaznobina ke "zvykačkám" na radikálně nové pojmy (popřípadě na úplně nové významy již užívaných slov) a fakta. Z praxe víme, že tatáž informace (např. potrét) může být nesena mnoha diametrálně odlišnými nosiči: od bysty, olejomalby, fotografii, analogové televizní vysílání až po nějak kódovaný soubor nul a jedniček na paměťovém nosiči. Volba "noosféry" je ale daleko vhodnější ilustrativní příklad něčeho, kde se vymezení běžná v popisné vědě nemají čeho chytit. Nejblíže se asi dostala kvantová fyzika s pojmy jako NELOKALITA, propletenost (entanglement), kontextualita. Dnes již existují otevřené informace o civilním výzkumu, ukazujícím, že naše mysl má i NELOKÁLNÍ SLOŽKU (která má okamžitý daleký dosah a není elektromagnetické povahy). Neobyčejně významná je také Zaznobinova zmínka o torzních polích, kde bylo v SSSR i Rusku vykonáno mnoho objevné práce.