ale většinou si to neumíme sdělit tak, aby to druhý přijal jako kousek naší skutečnosti. První a základní bod víry chápu: neučiníš si žádné podobenství, kterému by ses klaněl. To by mělo znamenat právo a možnost naší naprosté svobody hledat základ naší bytosti. Já věřím Ježíši (nikoliv v Ježíše - dogmatického) a snažím se, aby byl řidičem mého života, nejen spolujezdcem. Je to moc těžké a velmi často se mi to nedaří. Dostal jsem však před rokem podivnou zkušenost. Údajně v bezvědomí jsem se ocitl v prostoru, který vyzařoval hrůzu, bezmocnost a utrpení. Ztratil jsem pojetí času, místa, jen vlastní bezmocnost. proto vím, že je ďábel, ale i vyšší moc.
na minulém sněmu naší církve československé husitské jsem řekl: Je víc než pravděpodobné, že podoba církve, jak ji známe, asi zmizí. Ale jsem přesvědčen, že zde zůstanou lidé věrní ježíši jako jeho partyzáni, opuštěni možná všemi, ale ne jím.
A je zajímavé, že se pak o slovo už nikdo nepřihlásil.
Proto jsou mi blízké tápavé a ohledávající myšlenky, které zde vidím od Cico Ciciaka a paprsku. Bylo by hezké se nějak sejít. Asi máme podobné životní zkušenosti.
Poznáváme jen zčásti,
vlček | 03.06.2016