Těžko se dá cokoliv popřít nebo potvrdit - bez přesného určení významu slova - co to je bůh? Dle Vás?
To že tu doposud měly temné síly navrch, to ještě neznamená, že světlé síly neexistují - ať už je shrneme pod pojem bůh nebo ne. Lidské srdce se nemůže zatemnit, leda umlčet... čím víc lidských srdcí začne být vnímáno, tím více světla budeme schopni vnímat, prožívat a tím lepší svět kolem nás bude. Když se ale uzavřeme do depresácké slupky - budeme žít jen tu realitu té depresácké slupky a svět, možná mnohem krásnější, barevnější, zářivější a láskyplnější, nebudeme vnímat - budeme mít tu depresáckou slupku na očích a přes ni nic neuvidíme.
Kdyby měli všichni lidé v průběhu věků takový pohled na život a svět - už bychom tu nebyli. Je potřeba se lépe dívat kolem sebe - třeba si jen zkusit představit, kdybychom žili dnes poslední den... na co se dnes dívám na posled?.... na své blízké? na kamarády? do slunce, krásně mě hřeje? naposledy mi vítr profoukl vlasy? poslední východ slunce? poslední jasmínový květ a vůně růží? poslední nadýchané krásné obláčky? poslední zpěv ptáků? Ti všichni živáčkové pokračují v životě dál - mají to jednodušší - neposuzují - prostě žijí dál a dál... možná bychom mohli i my...
A pokusit se vytěsnit závist a její nohsledy (kteří z ní vznikají) - pomocí objetí, pohlazení, úsměvu... když nic nejsme ochotni dát, nemůžeme nic dostat... říkat dám až dostanu - nefunguje - to je ta omezující slupka - musím sám(a) udělat první krok - a nemusí být velký a odvážný - stačí změnit postoj a třeba malinký, chvilkový úsměv - příroda a život nám dává tolik krásy a my si ji ani neuvědomujeme, přijímáme ji automaticky... možná se každý nedostane každý den na dosah té krásy, ale občas si to snad každý může dopřát... tak to přijměme, buďme vděční a dejme za to alespoň ten úsměv - je to ten první vstřícný krok...
Nemůžeme chtít, aby nastal ráj, když si sami kolem sebe vytváříme peklo... Čím víc lidí bude kolem sebe vyzařovat radost - malý ráj - tím dřív se všechny malé ráje propojí a bude nám všem dobře, ale samo od sebe to štěstí nepřijde - až si ho sami vytvoříme a necháme v sobě vyjít slunce a rozzáříme sebe i své okolí. Pokud bychom se na tom aktivně nepodíleli, ani bychom si totiž nevšimli, že už nějaký ráj přišel...