To jsou docela rozumné názory. Jelikož vím, o čem je řeč, jsem názoru, že práce s dětmi v domácnosti je také práce, a nemusí to být zrovna snadné, protože to vyžaduje také stálou pozornost. My jsme vše přizpůsobili tomu, aby jsme žili blízko rodičům. Ti to vnímali jako štěstí, že mohou být nablízku vnukům a myslím si, že to skutečně štěstí je. Pomáhali rádi, ale když chodili do práce, většinou to spadlo na mě, protože žena pracovala v jiném městě. Říkali mi v práci "kojící matka" :-) Zpětně si cením času, který jsem se synem, když byl malý, strávil. Půl roku jsem chodil na odpolední, protože měl komplikovanou zlomeninu nohy. Nicméně, psychicky vyrovnanější a v životě úspěšnější je dcera, na kterou jsme neměli už tolik času. Ale rodiče už byli v důchodě, bylo to o 10 let později.