Intelekt a vzdělanost nezávisí tak moc od schopnosti číst velmi rychle text a zapamatovat si to. Jde spíše o to, aby čitatel měl k čtenému textu pozitivní vztah, musí ho to bavit, při čtení se musí čtenářu evokovat myšlenky, souvislosti. Musí se cítit uvolněně. Při rychločtení je to nemožné. Znal jsem několik lidí, kteří měli fotografickou paměť, dokázali si skutečně "vyfotografovat" stránku textu za 2 sekundy. Jistě výhoda, pokud je školským systémem preferováno vyžadovat fakta. Stejně tak rychločtení.
Jenže - poznávací proces se nedá očůrat. Potřebuje čas. Znalost není jen o přečtení a odmemorování spoust textu. Tři minuty pohovoru se znalým profesionálem vám pro řešení konkrétního problému dá víc, než rychločtením naskenované do paměti tři manuály.
Moderní učení není tak o rychlém čtení a už vůbec ne psaní všemi deseti prsty, taková představa ve mně vyvolává úsměv. Kde je psáno, že oboustranný informační kanál "čtení-psaní" je ten nejefektivnější nebo nejlepší? U výuk řemesel je nejlepší kanál "předvedu-vyzkoušej" s určitým vedením. U něčeho stačí vidět film, vynikající vzdělávací pořady jsou v Čechách na Prima Zoom. A co internet? Velké možství informací lze nalézt tam, nemá smysl držet v hlavě všechno.
Slabina je v učitelích, učebnicích, video a audiomateriálech, a také v celé koncepci. Učení musí být tvořivým procesem, hrou, pod vedením zkušeného pedagoga. A je to dost těžko realizovatelné ve třídě s 25 žáky. Optimum bych viděl 7 účastníků, včetně kantora s možností rozsáhlých konzultací. A nemusí to být jen konzultace od kantora, konzultace si mohou navzájem dávat i žáci.
Redukovat efektivní učení na rychločtení/psaní, to jsou úvahy ze 70-tých let.