Velmi zajímavá debata. Chápu, jak to myslíš, jen jde o to, že co je dobro a co zlo není vždy vyjádřitelné jednoznačně. Použiji příklad s babičkou. Pomoci babičce s odnesením nákupu vypadá jako jednoznačné dobro. Jenže jde také o snahu pochopit, co chce babička. Pokud jsi pro ni neznámý člověk, může se (a oprávněně) obávat dát ti do ruky tašku s nákupem (obvykle i s peněženkou). Vnucovat pak svou pomoc může ve výsledku znamenat zlo, protože ji to může tak vyděsit, že ji to ublíží. Zdánlivě ten samý skutek může ve výsledku znamenat rozdílný výsledek.
Jiný příklad. Snažit se někomu pomáhat ve všem za každou cenu (typicky dítěti) může ve výsledku znamenat nedat mu šanci řešit samostatně problémy. Z tvého pohledu třeba dobro, ale je to tak skutečně? Není pro každého a vždy snadné toto rozlišit a při vší dobře míněné snaze je možno víc uškodit, než pomoci.
Vnucování dobra může objekt zájmu jednoduše otravovat. Konáme i v tom případě dobro?