- Cituji Vás - "Smysl Stvoření je projev Jednoty v polaritě" - a Vás tedy jinak řečeno - smysl Božího díla je projev Boha (sama sebe) prostřednictvím svého ROZDĚLENÍ se do dvou polobohů. Hmm, Vám to fakt dává smyslu ?

To je jen úhel pohledu, zda chci vidět dva polobohy a tudíž mi to nedává smysl, nebo v tom vidím Matku-Otce-Boha, to je základ, který má dvě polarity. Nejdříve byla velká beztvará nekonečná prázdnota/Temnota, která všechno už "vymyslela", a aby to mohla zrealizovat stvořila Světlo. Temnota je Matka- a Světlo je Otec-Bůh. Proto polarita je v celém fyzickém projevu. Protože kdyby byla jenom Tma, nemohl bych se vidět a ani kdyby bylo jenom Světlo, bych se nemohl vidět, natož něco poznávat. Matka-Otec-Bůh se poznávají ve všech částech celého Všehomíra. Proto je tolik různých světů a i ten náš dualitní. Dualitní svět jsou polarity na kterých je nabalený strach.

A u nás v tom našem fyzickém světě je mamka zástupkyní Matky-Boha a táta je zástupce pro Otce-Boha. A všimněte si, že vše, co se má zrodit nebo se rodí, nebo i klíčí, se začíná v teplé vlhké Temnotě (ale jako polarita – čili jen jako polarita v Jednotě bez hodnocení se strachem) a plný růst a sebepoznání je ve Světlu za přítomnosti i Temnoty, bez těch dvou by nebylo poznání a hry světla a tmy.

Žijeme ve frekvenčním pásmu Strachu, který je polaritou ke frekvenčnímu pásmu Lásky. Zrovna tak Karma je pevně spjata s frekvenčním pásmem Strachu a je polaritou k Milosti, která je zase v pásmu Lásky. A tam teď vývoj lidstva směřuje, do frekvenčního pásma Lásky a Milosti, kde už není žádný strach, protože je to druhá strana polarity. A to můžeme nazvat jednotou, která je ve vyjádření vždy polaritní, ale už to neposuzujeme, neodsuzujeme se strachem, jako to děláme teď tu v dualitě...