Základem každé společnosti je zdrojová stabilita. Na to zapomínají mnozí a mnozí ji redukují na pouhou bilanční rovnováhu. Technologie ovlivňují obě bilanční strany, zdroje i jejich užití (spotřebu). Stereotypní užití zdrojů vede k nutnému poklesu zdrojů nad jejich užitím, je-li řízení extenzivní a totéž vyžaduje od zdrojů, avšak naráží na jejich omezení. Brežněvovský "socialismus" jako davo-elitářský byl příkladem sktrukturální disbalance. Příliš mnoho zdrojů padlo na neefektivní průmyslovou produkci včetně potřebné obranné, avšak lidem scházely elementárně kvalitní a dostupné životní potřeby odpovídající dobové kultuře a obrazu kulturního života. Současně nebyly využity kvalitní lidské zdroje pro efektivnější produkci a užití, což dále prohlubovalo propast mezi elitou a davem, jakkoli se elita snažila předvádět davu slynutí s ním. Brežněvovský "socialismus" nebyl socialismem, ale za socialismus se skrývající davově-elitářskou společností. Ten husákovský u nás se o mnoho nelišil a proto byl po právu posmíván. Nezapomínejme, že zdroje se dílem vyčerpávají (neobnovitelné přírodní), dílem neobnovují (vzdělání) a dílem obnovují pomalu, neúplně a se spožděním (subreprodukční porodnost ve "vyspělých" zemích). Technologie mohou přinést výrazné úspory deficitních zdrojů, což umožňuje zachovat úroveň užití (spotřební standard) a současně transformovat ekonomiku na vědomostní, což přináší dodatečné lidské zdroje k technologickému i společenskému rozvoji při zdrojové úspornosti a důrazu na jejich maximální reprodukovatelnost (recyklace, znovupoužití, předávání vědomostí, problémově orientované vzdělávání...). To je základ udržitelných lidských společností.