Můžeme dost rychle stoupat nahorů, namísto frčet dolů.
Všimla jsem si i na sobě, že nadávám v emočně neustátých situacích a to i když je ta emoce radostná... Tak mě to trklo a říkám si, že desatero asi záludně zakazuje brát boží jméno nadarmo... úleva má příjít, ale ne jadrným slovem, ale spojením se se Světlem. Ať už jsme naštvaní nebo rozradostnění, měli bychom se obracet ke světlu a ne k temnu.
Stoupat vibračne nahoru chce více sebekázně a přináší pocit větší odpovědnosti, ale jít obráceně je v dnešní době krajně nezodpovědné, pokud si tohoto jsme vědomi. Jinak se toho zavalujícího sajrajtu všude kolem nezbavíme, když se jím necháme zavalit...
Je důležité se pevně rozhodnout o svých prioritách - na čem si stojím nejvíc a co nejvíc chci... Osobně jsem si to dokázala zformulovat před dvěma dny - chci, aby můj život byl naplněný, abych se já cítila naplněná - plně využitá... A včera si řekla že posílat kdeco do pr.... - je pro mě blbost, je lepší posílat (svoje emoce) do Světla...