Budu muset otřít prach z Bible a podívat se, jak ten výrok zní.

Samozřejmě, že v lineárním čase není možné, aby mrtví pochovávali živé. Čas je však problém, který vytváří jeden z hlavních antagonismů mezi systémem a Duchem. Pokud zavřete oči a vzpomenete si na obraz z dětství (s osobami již nežijícími), tyto osoby se budou chovat v tomto obrazu jako živé se vším všudy (i to mysl umí). V systému jenom prach rozptýlený po louce nebo zavřený v urně, v obrazu vyvolaném mysli, žijící postavy.

Duchovně se dá zemřít kdykoliv, potom však dotyčný jedinec není nositelem Ducha, ale spíše příjemcem systémových úvah o duchu, v rámci různých ezoterických myšlenkových toků nabízených systémem.

Neboť jak praví Tomášovo evengalium. Ježíš řekl: Jestliže povstalo tělo kvůli duchu, je to zázrak, pokud ale duch vznikl kvůli tělu, je to zázrak nad zázraky. Já se ale podivuji, jak se toto veliké bohatství mohlo usadit v takové chudobě.