Zdravím,
znění, které jste volně parafrázoval by nemělo logiku, pokud se jedná o chápání smrti v lineárně plynoucím čase, kdy nemůže mrtvý pochovávat živé (osoby).

Zmíněná věta zazněla po rozhovoru Ježíše s mládencem, který se ptal na možnost následovat Jej. Odpověď znela "pojď a následuj mě". Načež mládenec odpověděl ve smyslu "že tak učiní ihned, jen co pohřbí svého otce, který právě zemřel, a odešel tak učinit.
Ježíš pravil směrem k učedníkům " mrtví pochovávají své mrtvé".

Svetly
P.S.: bibli jsem nestudoval, ani ji nestuduji. Přečetl jsem ji s tím, že tam hledám podobné perly jako je ta, kterou jsem uvedl. Z ní lze logicky odvodit, že kategorie "život" není spojena s tělesností, tj. v pohybujícím se těle může být mrtvola, což napovídá, že život je projevem ducha skrze duši. V tom momentu ale dostává zmínka v jiném podobenství o "smrti - té druhé" na důležitosti. Naznačuje totiž skutečnost, že ti, kdo mají zato, že duchovno existuje, a že jsou snad i součástí samotného Boha, mohou za určitých okolností umřít, a to tak, že duchovně.