Pro některé čtenáře, kteří nemají představivost, malý příběh o "pádu civilizace".
Představte si sami sebe, kdyby zítra přišlo nějaké to kataklyzma a to zcela nečekaně. Zachráníte se s celou rodinou, ale jen s tím, co máte na sobě a po kapsách. Nic nefunguje, všude trosky.
Podaří se vám postavit si nějaký příbytek a postarat se o čerstvé jídlo, protože vy a vaše děti ještě máte nějaké ty praktické zkušenosti, jak to udělat. Příbytek bude dost primitivní, protože nemáte nástroje a materiál jen ten, který si sami zajistíte.
Své vlastní zkušenosti, praktické a v nových životních okolnostech použitelné, budete v co největší míře předávat svým dětem a vnoučatům. Ostatní vaše znalosti se stanou zbytečnými, protože nikdo nepotřebuje vědět, jak se obsluhuje automat na kafe, automatická pračka či jak se řídí auto, letadlo, vlak...
Jako upomínka na právě zaniklou "vaši" civilizaci vám zůstane třeba mobil - ovšem v současných podmínkách jen jako krabička z kovu a plastů, naprosto k ničemu. Vaše děti ještě budou vědět, co to je, ale vaše vnoučata, narozená již v nových podmínkách, ne. Budete jim za dlouhých zimních večerů vyprávět, k čemu to sloužilo, co všechno se s touhle krabičkou dalo. Pro ně to bude jako pohádka... kouzelná dědečkova (babiččina) krabička... A protože jim bude chybět praktická zkušenost s tímto předmětem, za několik generací se z mobilu stane třeba "rodinná památka" nebo "kultovní předmět" - ale nikdo už nebude vědět, k čemu byl, jak se používal nebo co je ke zprovoznění třeba.
A ještě jedna věc... Mladší generaci stihnete předat jen to, co sami víte a co pokládáte za daných podmínek za nezbytné k jejímu přežití. Všechno ostatní zemře spolu s vámi...