Souhlasím s tím, že pravda není navěky a ani není v něčím vlastnictví.
S nutností studovt originální texty, to ne. Je utopií, aby každý studoval ony texty, protože to bychom se změnili v národ chudých filosofů, co by nedělal nic jiného. A je také nesmysl dát svou bezvýhradnou důvěru někomu, kdo o sobě tvrdí, že to udělal. Protože pak je z něj specialista odtržený od reality, byť ty texty mnohé zná.
Je nutno žít v sepětí s živou realitou a naučit se posuzovat věci střízlivýma očima. Jistě, můžeme na čas uvěřit i tvrzením podobným jako v tom článku a udělat si z toho dalekosáhlé závěry. Poznání má svou cestu.
Ale nelze se svěřit jen knihám a učencům a nelze brát s důvěrou každou informaci, kterou nám někdo podstrčí. Kritériem je celoživotní nekončící snaha o poznání reality souzená použitelností tohoto pozvání. Hlavními moudrostmi jenž by člověk měl mít na paměti jsou Cui bono? a Divide et impera. Zkoumání reality z techto hledisech nás zavede na cesty, po kterých chodí mocní, umožní nám vidět jejich motivace a problémy.
Doporučená literature (ale jen, když tě to bude bavit) - Přemyslovská epopej od Vladimíra Vondrušky. Kdo chce, uvidí tam mechanismy moci. Pochopí lépe i dnešní realitu a "jak to funguje".