Ale v praxi to vypadá tak, že ten kdo sklízí bez práce, pohodlní a ztrácí smysl pro míru. Chce pak spotřebovávat víc než vydal. A dávání a braní, není-li v rovnováze, kazí charakter a v následku větší množství takových jedinců paralyzuje společnost.
Jako učitel mohu potvrdit ze své mnohaleté praxe, že velké procento populace se raději vyhýbá tvůrčí práci (jak duševní tak fyzické), protože to stojí větší úsilí a obnáší riziko neúspěchu. Mnoho lidí pracuje jen když musí, raději jen konzumuje (je to snadné). Mnoho lidí nechce přijmout osobní odpovědnst a raději jen mechanicky plní zadání druhých. Když vytvoříte lidem ideální podmínky ve kterých nemusí překonávat přiměřené množství překážek, zničíte jejich potenciál - prostě zdegenerují. Viz experiment s myšmi, který je na několika místech tohoto webu také zmíněn.
Tvůrčí fyzická práce má ten efekt, že ihned vidíte, zda vaše předpoklady jsou v praxi funkční nebo ne. Dnešní mládež, která takovou zkušenost nemá, často vykazuje defektní logiku v důsledku absence okamžitých korekcí životní praxí. Když to dotáhnou až na VŠ a dál, uplatňují své nezdravé myšlení na poli vědy - výsledkem jsou různé spekulativní obory, destruktivní pro společnost. To platí v první řadě u humanitních věd.