Frekvence (všech typů, tj. vyzařování; vlnění; oscilace . . . .) se projevují nikoliv v čase, nýbrž v prostoru, jehož součástí je také tzv. čas. Úkolem "času" je, tyto projevy zaznamenat a uložit dle určitých zákonitostí pro další použití, směrem ke zdroji, jako i do seřadišť, která pak působí na podobné frekvence generované ostatními subjekty.
Správný výraz pro takové prostředí je tedy časo-prostor, nebo prostoro-čas.
Část této úrovně, Čas, vnímáme jako prodlevu mezi provedením činu formou konkrétního konání, nebo vyřčením, nebo myšlenkou (výstup), a nebo přírodního jevu (blesk), a důsledky z něj plynoucích (obraz; zvuk; hmotná změna; změny okolností).

Tak stanou se výstupy ihned minulostí a důsledky stanou se přítomností, aby se vzápětí staly opět minulostí ....
Děje se to každou vteřinu zas a znova, v nekonečných obměnách měnících se okolností způsobených miliardami bytostí působících ve společném časo-prostoru . . . .

Proto nelze žádnou část časové prodlevy označit coby Etalon.

Pohodu přeji
Svetly

P.S.: snad bude dobře, když ještě uvedu smysl, který v sobě nesou prodlevy u oběhu Země kolem Slunce a 1 otočka Země kolem vlastní osy. To však pouze tehdy, když bude o to v tomto kyberprostoru zájem.