Lin, realita na sklonku roku 2016 je už o dost jiná.

Zákoník práce se v řadě firem stal už jen jakýmsi nezávazným doporučením. Vím o konkrétních podnicích na Ostravsku, kde si Zákoníkem práce vedení zcela otevřeně vytírá zadek a není na ně metr.
V jedné z nich se třeba masivně, ale opravdu ve velkém, kouřilo na pracovišti. Hygiena s tím nechtěla mít nic společného, tak byl kontaktován Inspektorát práce. Po půl roce konečně někdo z nich přišel na ( předem ohlášenou ) kontrolu. Nezměnilo se absolutně nic. Po dvou měsících přišlo od nich oficiální vyjádření, že je v dotyčné firmě všechno v pořádku a žádné další informace podávat nebudou, protože stěžovatel není zaměstnancem firmy ( stížnost byla totiž pro jistotu podávána pod smyšleným jménem, což se nakonec ukázalo jako velmi moudré ).
Obratem dostal Inspektorát nesouhlas s jejich závěrem a na to ( opět s velkou prodlevou ) odpověděli, že tedy danou firmu prověří znova a uvedli nový termín. Dostal to za úkol ten stejný ( ! ) objektivní a neúplatný inspektor, který tam byl posledně... Jenže termín druhé návštěvy nedodrželi a už nikdy nikdo nepřišel. Jaké je z toho ponaučení ?

1. Neúčinné, předem ohlášené návštěvy.
2. Prásknutí jména stěžovatele řediteli prověřované firmy.
3. Bezproblémová zkorumpovatelnost inspektorů i v situaci, kdy nález je do očí bijící ( všude vajgly, popelníky, smrad i neustále viditelné osoby, které si zapalují + kamerové záznamy ).
4. Neschopnost vyměnit inspektora
5. Lhaní v zápisech a neochota provést nové šetření.

Další perličkou, v téže firmě, je neuznávání návštěv lékaře, které si musejí lidé nadpracovat. Srážky z osobního pod jakoukoli záminkou, nebo i zcela bez uvedení důvodu. A neuhádáš nic.

Lidi místo aby tam založili odbory, tak drží hubu a krok. Kdo nevěří, ať tam běží...

A to je jen malý střípek z praxe...