Máš pravdu, slovo moudrost se dá interpretovat různě a také to tak lidé činí. To, jak ji popisuješ, jsou atributy které k moudrosti patří, ale nedefinují ji zcela. Je těžké ji definovat úplně.
Já bych přiložil dvě polínka do ohně bez nároku na úplnost, přiznám, že moudrost člověka vyhodnocuji dost intuitivním přístupem a rozlišuji různé typy moudrostí. Zase bez definic, to bych tomu musel definovat několik dní a hrabat se ve vzpomínkách.
Jeden z nutných atributů vyjadřuje Sokrates - pomohu si wiki:
"Sófrosyné (slovo pochází z řeckého slova σωφροσύνη) je starověký řecký mytologicko-filosofický pojem, který se dnes v zjednodušené formě do češtiny překládá jako střízlivost, střídmost, umírněnost, uměřenost, zdrženlivost, uvážlivost, prozíravost, sebekontrola, sebeovládání[1] nebo také jako rozumnost."
Já bych to zjednodušeně shrnul jako uměřenost. Cit pro míru. A jsme u KSB. :-)
Použila jsi pěknou myšlenku "moudrost je o světonázoru, o schopnosti "řídit se sám" a řešit životní situace směrem k harmonii (sebe i okolí)."
K tomu ideálu. Netvrdím, že neexistují moudří lidé. Ale součástí jejich moudrosti je vědění, že nikdy nejsou moudří dost. Viz slavná věta onoho Sokrata, který bezesporu jako moudrý člověk uznáván je - "Vím, že nic nevím."
Myslel jsem to právě takto.