Co když..?
A co když je lidské vědomí natolik automní a "realitotvorné" že nepotřebuje dokonce ani tu bibli, jako nebeskou bránu..?

Co je to za boha, který vyžaduje nejprve "uvěřit v něho", aby.... ...aby... aby co? No aby jste v něj pak už navždy věřili. Abyste se přestali ptát..? Nic víc to nepřinese. Uvěříte - a budete věřící. Rozpory, tragédie a omyly z nedostatečného poznání nekonečné životní reality se vás, snad - za normálních okolností, přestanou dotýkat.

Neboť _realita_ je nekonečná. Věčná. Jediná.
Což může být i natolik hrozivé, že se raději od toho všeho odvrátím a uzavřu v systému, kde je pravda jenom to, co dává smysl.
Kde se Slunce točí kolem Země.
A kde Země nemůže být kulatá (protože to dá rozum. Rozuměj, víš co to je přece logika, ne..? Protože kdyby byla země kulatá, tak ti dole, by se octli hlavou dolů a popadali by jako hrušky...)

Mě zamala učili: Nedotýkat se citů věřících....
Ale to ještě nebyly restituce. A na školách neřádily višinuté brněnské učitelky..
Každý princip je třeba pod tlakem nových skutečností přehodnotit.
To je ta dialektika.