Ježov mohl těžko vystoupit proti Stalinovi, který pro něj jako pro homosexuála znamenal silný vůdčí idol navíc, jak se dlouho zdálo, tolerující jeho osobní mravní poklesky včetně likvidační horlivosti bez rozlišování v čistkách. Autor nemá dobré informace právě o době, kdy se Stalin musel vypořádat s víceúrovňovým tlakem na sebe a svou řídící pozici. Strategický tlak přicházel z hitlerovského Německa a od globálních elit, jež o dva roky později již vypouštěly přes francouzské noviny do světa koncepce Velké Ukrajiny. Strategickotaktické tlaky zevnitř představovaly ortodoxní leninské a nové partajně elitářské skupiny. Ukazovalo se, že kádrový problém za necelých dvacet let nemůže být vyřešen tak, aby na čelných pozicích mohli být ideově pevní, znalostně skvěle vybavení charismatičtí lídři. Proto bylo těžké přistoupit k eliminaci Tuchačevského, který jako vysoce inteligentní, avšak s neukotvenou strategií otevřeně inklinioval k protisovětské a protiruské činnosti. To žádný odpovědný vládce za svou zemi tolerovat nemohl a nemůže dodnes. Plénum? Nic kompaktního, co by nebylo možné získat na svou stranu, což pak v Praxi prokázalo mimořádnou vyjednávací dispozici Stalina. Tím neobhajuji všechny jeho činy, pouze v kontextu autokratů za více či méně neprůhlednou demokratickou oponou v něm vidím téhož autokrata bez opon, zato s pevnými kotvami.