Již několikrát mě napadlo, že původní cíl mise vládců mohl být po potopě z počátku pozitivní. S jejich mírou chápání socio-naturálních procesů museli vědět, že autohygiena systému byla zapříčiněna z důvodu bezvýchodné otrokářsky strojené společnosti.

I v článku se o tom píše, že jim tato informace byla sdělena: "Boli ste na okraji priepasti ohňa, a On vás odtiaľ zachránil. Tak vám Boh objasňuje svoje znamenia, - možnože pôjdete cestou spravodlivosti! – a nech vznikne medzi vami občina, povzbudzujúca k dobru, nariaďujúca odobrené a držiaca od neodobriteľného. Tí – budú šťastliví."

Když to porovnáme s dneškem, kdy se informačně zajištěnější jedinec snaží předat vědění dále, je většinou davem akorát štván, odmítán a napadán. Mohli v důsledku toho sejít z cesty své původní mise, aby si zajistili bezpečnost následujících pokolení?

O stejném problému mluvil i J.V. Stalin ve své známé básni:

Chodil od domu k domu,
klepaje na cizí dveře,
se starým dubovým panduri,
se svou písní nechytrou.
V jeho melodii a písni,
jako čistý sluneční paprsek,
zněla veliká pravda -

Vznešený sen.
Srdce zkamenělá,
bojovat přinutit dokázal
Mnohým probudil mysl,
dřímající v hluboké tmě,
Ale lidé, zapomenuvše Boha,
chránivše v srdci tmu,
plnou číši jedu,
připravili jemu.
Řekli: „Buď proklet!
pij až do dna…
Tvoje píseň je nám cizí,
a Tvoje pravda nám netřeba!