A opět: Kdo (co) určuje, jakou ideu oněch 11 hierofantů přijme, aby se jinak logický předpoklad o vyšším stabilizačním potenciálu takového systému řízení reálně projevil? Existují dva zdroje: Prvním je Mýtus jako deux ex machina, zjevení, procitnutí - zkrátka externí ideový spouštěč s externě definovaným obsahem. Druhým je pak v sociálních interakcích otestovaná osobní představa jako interní hybatel přijatých, doslova vymyšlených idejí. I tým VP SSSR se ona základě své sběratelské, záznamní a lexikografické práce dopracoval k poznání těchto dvou zdrojů, z nichž každý má své opodstatnění i rizika. V dnešních podmínkách je lépe než o personifikovaných 11 hierofantech hovořit o kybernetické entitě o jedenácti programově propojených, avšak autonomně kontrolujících segmentech řídícího systému. Člověku nelze upírat to, co jej činí člověkem a redukovat jej na jakousi éterickou duchovní bytost. Od toho tu je kybenetika a umělá inteligence s predefinovanou ideově programovou výbavou. Pochopitelně že klíčovou podmínkou funkční stability kybernetického řízení je zabezpečení takové řídící entity proti manipulaci zvenčí i nežádoucí fukční evoluci zevnitř. Ve vší úctě, ale VP SSSR se umělou inteligencí a kybernetikou zabývat nemohl a patrně ani nechtěl...