OK, možno je položit i otázku "Existuje existence?" a řešit tento paradox. Z dialektického hlediska jsou možné obě odpovědi ano i ne, z lingvistického zřejmě taktéž, záleží na vztažné soustavě nebo jak jste zmínil, na kontextu. Hodně bude také záležet na tom, jak si slovo "existence" zadefinujeme. A také z jaké pozice k diskusi přistoupíme.
Pokud chceme řídit reálné procesy v našem světě, který nám alespoň připadá reálný (proč něco řídit, pokus se jedná jen o souhrn představ?), pak opravdu nevím, zda je lepší se spoléhat na to, že "Bůh je s námi", než na analýzu procesů a stavů systému. K řízení samozřejmě potřebujeme informace o systému a také musíme měřit, to je jasné. Někdy přesně, někdy ne, ale musíme. Bez toho, abychom vzali v úvahu, že se náš systém mění v prostoru a čase se nejspíše také neobejdeme. Potřebujeme i nějakou nosnou teorii, která umožňuje skládat obrazy, správně je interpretovat (co nejblíže realitě) a vytvářet vize.