Také s Duginem nesouhlasím ohledně chaosu pro chaos. Řízený chaos byl vždy nástroj. Koneckonců máme známé zednářské heslo ordo ab chao... USA se ale nejstarší trik z knihy vymkl z ruky. A to souvisí s vaší otázkou jestli bude západní společnost schopná své záchrany. Myslím, že nakonec ano. Jednak je vystavena dost tvrdému jazyku životních okolností a jednak je chaos, který se USA vymkl příležitost pro evropskou elitu utéci z chomoutu. Možná to ale není o jejích schopnostech, ale o vnějších okolnostech, nad jejihž během má kontrolu Rusko, jako ten, kdo řídí lépe a i energii chaosu je schopno využít ve svůj prospěch. Kdo by řekl v době tahanic kolem Mistrálů, že vznikne rusko-francouská koalice proti ISIL v Sýrii? Že NATO se nepostaví za Turecko? Že Evropa začne mluvit o evropské armádě a tajné službě?
Ano, vulgární liberalismus, radikální humanismus a politická korektnost spolu se všemi možnými postmoderními úchylkami přivedly Evropany jak krysařova píšťalka na pokraj záhuby či spíše civilizační sebevraždy. Hvizd píšťalky ale už není tak omamný a širší procitnutí je nevyhnutelné. Přál bych si, aby akceschopnost přišla zdola, ale co na tom, když průvodní a snad správný směr nakonec dodá jen jiná píšťalka...