Jdu dál, než k zespolečenštění výrobních prostředků, ale neuvažuji v horizontu třeba 20 - 50 let, nýbrž delším.
Zkusím pár příkladů. Nač je vám vlastnictví domu nebo bytu, když bude skoro v každém místě pár nemovitostí, ze kterých si můžete vybrat, budou vám připraveny a osídlit je? Stačí, že máte právo užívání. A když se vám to znelíbí, tak jistotu, že jinde (nebo i nedaleko) dostanete, co potřebujete. Dnes nepředstavitelné pro spoustu lidí, pro mě už dnes. prostě si něco pronajmu a když je potřeba pustím to a pronajmu jinde. To mám dojíždět 100 km do práce, protože u mého domku práce není?
Nač je mi vlastnictví auta, když si ho mohu kdykoli půjčit a funguje perfektní hromadná doprava? A tak se dá pokračovat. Potřebuji vlastnit nábytek nebo mi stačí, že mi bude zapůjčen? Elektroniku?
Když se nad tím zamyslíte, člověk potřebuje skutečně velmi málo a vlastnit nemusí nic, pokud ví, že dostane podle možností vše, co potřebuje.
Ale chce to, aby se stal Člověkem a naučil se myslet v kategoriích bez vlastnictví. Vlastnictví dnes zajišťuje a také zotročuje.