Otázku lze položit i takto: co je objektivně správnější ze dvou následujících možností a proč ?
A) Zanechat svým potomkům nějaké dědictví nebo B) zkonzumovat za svého života většinu toho, co jsme vytvořili (a za jakým účelem) ?
Jak vidíte, podstatu tématu nevidím v otázce statické podoby genealogického stromu, ale v dynamice fungování rodové matrice. Tu je užitečné identifikovat a zkusit s ní vědomě pracovat. Uvědomujeme si jaké stereotypy (opakování/recyklace) provází naši rodinu (ROD), její starosti a radosti, úspěchy a prohry ? I z tohoto hlediska je velmi vhodné učit se porozumět druhým, stavu jejich psychiky, motivacím, vytýčeným cílům, rodinným příslušníkům zejména. Je na místě mít pod kontrolou fakt, že děti kopírují chování svých vychovatelů, kteří, jsou-li to biologičtí rodiče, mají ideální možnost rozumět jak genetické, tak i kulturní složce psychického profilu svého dítěte. Ale pozor - z druhé strany, je vhodné věnovat pozornost i našim předkům a průběhu jejich života. A takto obklopeni poznáním z obou generačních stran můžeme vidět v akci rodinou matrici a egregoriální (algorytmické) působení v ní. A na základě toho s ní, ve smyslu cílevědomosti (nic snadného zde najít validní cíle!) s ní pracovat. Je dnes docela nezpochybňovaným poznatkem, že každý žijící člen rodové linie má možnost napravit chyby svých předků do třetího kolena. Takže není to jen o výchově dorostu, ale i o léčení chyb našich rodových předků. Jde jen o to, věnovat i této problematice dostatečnou pozornost, což zase souvisí s tím, rozumět tomu, co tím můžeme získat.
P.