Dostáváme se nějak ka úroveň tvrzení, namísto argumentace. Mám neodbytný pocit, že nerozumíte tomu, co chci říci, že to nevnímáte, možná je to prostě mimo okruh pojmů, které vám něco říkají, nevím.
Faktem je, že namísto odpovědi kritizujete otázky jako špatné, tvrdíte, že politekonomie je nepoužitelná, ale to na základě o její použití na něco, k čemu není určena. Když půjdu střílet vrabce kanónem a na základě neúspěchů prohlásím, že je kanón nepoužitelný, protože nechápu k čemu kanón je, bude to stejné.
O Hegelově (ano je Hegelova, Marx ji převzal) dialektice tvrdíte, že je defektní, ale neuvedete v čem. To znamená, že uvádíte definitivní závěry a uzavíráte diskusi. Myslíte, že je to tak správné?