Tak to já si myslím, že kritiky je potřeba jako soli. Měla by být ale slušná a konstruktivní a měla by obě strany podněcovat k zamyšlení. Umět i změnit svůj názor, pokud zjistím, že jeho kritika je relevantní, to je umění a důkaz vyzrálosti člověka. Přičemž tento proces není většinou bezprostřední, mám zkušenost, že kritické informace se musí "rozležet". Chodím občas na amatérský literární server. Zkoušel jsem psát poezii. Snad rok mi trvalo, než jsem pochopil koncepci svých kritiků a dal jim zapravdu. Je to prostě dialektický proces a dostal jsem se v uchopení problému o nějaký ten závit spirály výš. Myslím, že podobně to funguje u každého. Tedy ne pro ty, co nikdy žádnou kritiku nepříjmou, protože na to nemají dost sil, nedorostli k tomu. Je to jeden z krůčků k Lidství. Jak se říká "the least but not the last".
A právě užití dialektiky (které bohužel tak málo didí dobře rozumí) mě vede k tomu, že říkám. Dávat zjednodušené výklady je potřeba. I když třeba skončí rozcupovány dalším vývojem našeho poznávacího procesu a z výšky několika dalších závitů našeho poznání uvidíme, že jsou chybné. Nebojme se chyb a neporozumění. Jediná metoda, kterou se člověk skutečně učí, je dělání a rozbor chyb. Bez toho to nejde.