Z reakcí na mé připomínky se mi vmysli promítl citát z Bible, NZ – Mt 5,3
Nejdříve jsem si myslel že je to záměr, ale pak z vyjádření autora článku o zbytečnosti znát základní normy pro podnikání v bankovnictví, zde mohu jen suše konstatovat, že autor nemá základní znalosti bankovních norem, procesů a terminologie. Z toho vyplývá velmi chybná prezentace bankovní činnosti uvedená v článku.
1.Hypotéční úvěr (HU)
HU může poskytovat jen banka, která k tomu dostala licenci. Zjednodušený postup vypadá tak, že když banka eviduje zájem o půjčky na výstavbu a koupi nemovitostí, tak provede (po různých procesech a schvalování, Zákon 530/1990 Sb.) emisi Hypotéčních zástavních listů (HZL). Tyto cenné papíry- Hypotéční zástavní listy (ať ve fyzické nebo elektronické podobě s kupony) prodá fyzickým a právnickým subjektům, kteří mají volné peníze a chtějí investovat. Jedna emise může bývá v řádu několik miliard.
Jak banka získá peníze z prodeje HZL, které musí mít na předepsaném účtě. Pak může začít poskytovat hypotéční úvěry a snaží se celou získanou částku dát do HU (proto ty nabídky).
Když se podíváme na bilanci, tak na jedné straně jsou majitelé hypotéčních úvěrů, kteří bance splácejí v pravidelných splátkách zapůjčenou částku a úroky, a na druhé straně jsou majitelé Zástavních hypotéčních listů, kteří dostávají v pravidelných intervalech úroky (za odevzdané kupony) v sjednanou dobu i zapůjčené peníze. Všechny tyto transakce, smlouvy a doprovodné služby zabezpečuje banka.
Pokud se týká jiných úvěrů, ať účelových nebo neúčelových, tak když jsou poskytnuty danému subjektu, tak banka musí mít zabezpečený zdroj pro krytí. Účetní bilance banky musí být vždy n u l o v á. Toto je přísně sledováno ČNB ve velmi krátkých intervalech, a pokud tomu tak není, a banka tyto zdroje nenakoupí na finančním trhu, tak vyrovnání provede ČNB ze svých zdrojů se sankčními úroky, které kdysi byly kolem 21-23% ( viz Zákony a doprovodné předpisy). V horších případech je odebrána bankovní licence, což jste mohli zaregistrovat v minulých 20-ti letech.
2. Daně
Každý podnikatelský subjekt ( i soukromé osoby) musí platit daně. Banky nevyjímaje. Daně se prý neplatí jen v daňových rájích, ale to není úplná pravda. Někde se musí platit roční poplatky ve fixní částce, někde je to zahrnuto v jiných skrytých poplatcích při činnosti banky, ale to je přednáška na dva dny.
Takže banka musí ze svých zisků platit státu daně. K tomu musí platit ještě další daně stanovené státem nebo místní správou.
3. Komerční banky a zisk k rozdělení
Komerční banky jsou většinou akciové společnosti, kde o rozdělení zisku se rozhoduje na valných hromadách. Zda bude zisk vyplacen akcionářům, zda budou posíleny rezervní fondy, vykryta ztráta, provedena investice, odkup vlastních akcií atd.
Dovoluji si opakovat, že o rozdělení nebo použití zisku rozhodují neméně jednou ročně a k c i o n á ř i na valné hromadě, kde se o tom sepisuje notářský zápis.
Za socialismu banky patřily státu a po doplnění povinných fondů, zisk šel do státního rozpočtu.
Banky musí mít své účetní výkazy (rozvahu a výsledovku) schválené auditní firmou (u větších to provádí mezinárodní auditní firmy), která k tomu musí uvést i komentář. Tato účetní uzávěrka musí být zveřejněna na stránkách MF nebo Obchodním věstníku, či na vlastních webových stránkách banky. Bývá vydávána v reprezentativní písemné formě pro akcionáře. Podrobná analýza musí být dodána i do centra burz kde se z akciemi dané banky obchoduje. Jinak činnost banky podléhá neustálému dozoru ČNB a dalších státních institucí vyplývajících ze zákona nebo směrnic EU.
Jak na konci svých přednášek říká Pjakin, informace to je moc a proto čtěte tlusté knihy. Já bych doporučil jako základ Bankovnictví od Stanislav Poloučka a ÚZ od Sagit čísl. 687 nebo novější vydání.