Přátelé, co považujte za formující a co za formované - co je ruka a co plastelína a čí mysl ovládá ruku ? Formuje/kóduje míra informaci nebo informace míru ? Jestli TKDM učí, že informace formuje míru (coby materializační mechanismus), potom evidentně má za formující informaci a formované míru, takže by to bylo v rozporu MIM, kde formující/aktivní je (subjektivní, tedy individuálně morálně podmíněná, použitá) míra (čarodějova), kdežto formovaná/pasivní je (objektivní, tedy ještě neprojevená, čistá - doposud subjektem nezformovaná, tudíž bezrozměrná a nadčasová, tedy bezparametrická) informace/myšlenka. Logicky z toho vychází, že materializovaných výsledků strojení bude tolik, kolik je materializujících myslí/experimentátorů (což je analogické tomu, kdy děti formují z objektivně stejného písku, společné/objektivní zadaní/informaci a ve výsledku se každé dítě dostane k rozdílnému, subjektivnímu/individuálnímu produktu).
Jenže nepochybuji o tom, že (nejen) jim to v TKDM nějak funguje (soudím tak podle shlédnutí několika vyjádření nadšených noviců), takže v čem vidím háček ? Háček vidím v tom, že se zde jedná o jiný materializační mechanismus než trojité MIM. Vypadá to tak, že se zde jedná o klasický esoterický podvojný mechanismus: záměr/chtění - případná materializace, ve kterém je čarujícím individuem ignorovaná morálně podmíněn míra nahrazena mírou, kterou tam dodává egregor, v rámci kterého k experimentům dochází. A pokud je záměr experimentátora kompatibilní se záměry egregora - voalá - králík je na světě. A když ne, potom je potřeba experimentátorovi správně vysvětlit, že to chce více snahy a cviku. Výsledky se časem (sesynchronizováním morální základny cvičícího s morálním kodexem egregora) jistě dostaví.
Ano, správně Vasil píše - bez morálky to v MIM nejde, jde jen o to, kdo ji coby nezbytnou komponentu do materializačního procesu dodá a kdo tento proces řídí. A ten obrácený směr formující-formované - copak to z každodenní praxe nevidíme všude kolem sebe - všude samá (ďábelská) perverze.

Pracovní závěr v 1.přiblížení - TKDM se mi jeví jako další, jedna z mnoha subjektivních forem/provedení objektivně existující myšlenky o tvůrčím potenciálu lidské bytosti (coby bytosti stvořené k obrazu Božímu), fungující v součinnosti s egregorem svého zakladatele v roli HVOR.

Zdravím
P.