Jako holka a ještě k tomu tmavší po tatovi (emigrant ze severu Řecka), ale ne moc a matce Slovence, která prostě mluvila dlouho slovensky, jsme to ve škole neměla zrovna lehké.
Moje segra, bloncka po máti, měla o dost lepší výsledky ve škole. Přitom já si po vyučení dodělala SŠ a na vyšku jsme už nesměla, to by mě matka asi už zabila. Tehdy za bolševiků prostě stačilo se vyučit a vdát se a mít rodinu...Bratr (ještě tmavší než já) byl rebel a tak ho nechali klidně propadnout...
Takže takové jsou mé poznatky ze ZŠ.
Učňák to bylo leháro, měli jsme profesory vyhozené z gymplu za pomýlení po 68 roku a tam už to bylo jiné...Tehdy jsme byli rozdělení na děvčata (ošetřovatelky hos.zvířat) a kluci (traktoristi)...Společné byli jen různé zájmové akce a co si pamatuji, tak byli nadržení jak cap na podzim :-)
Lepší už to bylo na SŠ, všichni jsme měli zaměstnání, muži se už uklidnili, asi byli rádi, že nemusí hned na vojnu a tak byli rádi i za společnou školu s holkama.
Možná jsme měla i štestí na učitelky, že nedělaly takové rozdíly mezi dětmi.
Tehdy byly přece muži více upředňostňování i ve vzdělání a ve společnosti. Na VŠ měli muži přednost, tohle se změnilo až po revoluci, co mi to jen připomíná :-))))