Nejvyšší hierarchické postavení Boha chápu, ale zde se již dostáváme z oblasti vědění do oblasti víry. Ta je podložena tím, že VEZMU ZA SVÉ NÁBOŽENSKÝ VÝKLAD toho co znám z reality a i toho co mne přesahuje ve smyslu současného poznání, či toho co poznat nelze pro omezené možnosti mé biologické existence (máme omezený rejstřík smyslů – dnes rozšířený o technické a vědecké poznání, a proto můžeme detekovat např. jevy jako radioaktivitu……atd., též jsme determinováni svými dušeními schopnostmi). Platforma víry je pro mne velmi vratká, vyvolává ve mě více otázek než odpovědí. Možná že jsem ateista jen přijímající biomasu s perspektivou relativně blízké neexistence, ale snažím se žít podle morálních principů v nejširším smyslu a pokud jsem chybovala, není zde nikdo ve smyslu vyšší autority, kdo by mi odpustil – mám jen tíhu svého svědomí, ani s problémy se na Něho nemohu obrátit i když jak psal jeden z diskutujících je tak velkodušný, že mi odpustí i moji omezenost. Ale to už jsem u Boha, kterého takto vykládá církev, náš pravdu Hoxi, že tady si musí člověk dávat pozor.
Možná, že mluvíme o tomtéž, já to nazývám vlastností, či lépe principem universa, Ty Bohem – nadvesmírnou realitou. Komunikace s touto nejvyšší realitou pak probíhá jistě stále, o tom sem se zmiňovala jako o jejím projevení v úžas vzbuzující přírodě a kosmu, v člověku toužícím po harmonii a poznání. Pak není mezi námi sporu.