První můj vstup byl re-akcí na Vámi použita slova
"Nenašel jsem v nich žádný "chyták" - což byl projev neuvědomělé nedůvěry, nebo chcete-li pochybnosti, či ostražitosti?

Když někdo vyjadřuje se k čemukoliv a o komkoliv, tím vydává svědectví o sobě samotném. Proto je zaujmutí postoje (názoru) výsostně osobní, a tedy subjektivní.

Na jedné z karet uvědomění je napsána fráze: "V mém světě se nic neděje náhodou"

Jsem v plném smyslu stotožněn s uvedeným výrokem.
K tomu dodávám: když se děje dějí ne nahodile, pak se dějí zákonitě.
To je také důvod, že názory lidí na zákony stvoření si rád vyslechnu, avšak důvodem je zjištění míry vědomí souvislostí a souvztažností v probíhajícím dění. Jako berné mince poznání mě nezajímají.
Zajímají mě zákony samotné. Jejich znalost pak umožňuje pochopit jakékoliv dění, bez ohledu nato jaké formy dění vykazují.

Stejně tak přistupuji k trilogii i kartám uvědomění.

Můj postoj není "oprávněná nedůvěra". Nedůvěra, stejně jako důvěra, víra i nevíra jsou projevy neznalosti, neboznalosti ne úplné. Jsem-li v posici "vím to", pak nemám důvod důvěřovat (částečně vím, tuším) a už vůbec ne věřit (úplná neznalost).

Tož tak