Pokusím se popsat vztah mezi teorii a praxi jednoduše, za pomoci selského rozumu. Zajímá mně totiž, jestli bude toto vyjádření srozumitelnější, popřípadě, jaká bude reakce na tento způsob popisu tématu.

Praxe, je skutečné vykonávání činnosti konkrétním člověkem, skupinou lidí, nebo reálný průběh děje ve světě a společnosti.

Teorie, vzniká na podkladu, nebo pro potřeby praxe, a převádí tuto činnost, nebo děj do myšlenkové roviny, za účelem jejího prozkoumání, bez nutnosti tuto činnost či děj prakticky provádět. Protože je v myšlenkové rovině, lze ji slovně popsat, a předat dalším lidem.

Každá teorie vzniká nejprve, jako hypotéza. To znamená předpoklad, že praktický děj probíhá dle určité logiky a zákonitostí. Teprve zpětné potvrzení hypotézy výsledky praxe, z ní dělá teorii.

Praxi bez znalosti alespoň základní teorie, se říká metoda pokus omyl.

Teorii, která nevychází z potřeby praxe, nebo nevzniká kvůli popisu reálných dějů, se říká kavárenská diskuse. A nemá žádný reálný přínos.

Praxe, která má mít nějaký smysluplný výsledek, se bez teorie neobejde a stejně tak teorie, která má mít nějaký reálný význam se musí opírat o zkušenosti praxe. Tuto skutečnost, si častokrát ani neuvědomujeme, pokud se praxe či teorie stanou součásti našeho podvědomí. Například truhlář hoblující desku automaticky ví, že pokud ji bude hoblovat proti létům bude se mu štípat, a povrch bude špatný, nebo dojde ke zničení kusu. Nepotřebuje si tuto teorii znova uvědomovat a formulovat v mysli. Pokud ale bude chtít tuto zkušenost předat někomu jinému, bez problému ji v mysli vyjádří jako teorii, a prostřednictvím slov předá.

Teorie je nezbytná k tomu, abychom dokázali předem určit, zda naše praktické kroky povedou k požadovanému cíli.

Nejrychleji a nejspolehlivěji svých cílů dosáhneme vyváženým poměrem teorie i praxe.