Žízeň po životě
A v bolesti se utíkám, nevím proč a nevím kam,
žene mě touha bezbřehá, jež v člověka mne zrodila.
Slýchával jsem řeči mnohé,jak skouškami lze dojít spásy ,
kde hledat cíl.
Rad mnoho, mnoho i cest, byť cíl je jeden- Bůh.
A utápíc se na motlidbách,hledajíc cíl svúj v těle dál,
studujíc spisky karmou dané,šel dál tmou světem bez hranic.
Myšlenky bloudí sem i tam,pořád před nimi utíkám,
chtíc najít sobě pevný bod, jenž proměnil se v dobrý hod. A má mysl si vede zatím skvěle, nabývá váhy ve svém těle,
silní a bouří, zdvíhá hlas:"copak mne neznáš? jsem tu zas!"
Usedám v slzách k motlidbám,chci najít cestu k Sobě sám.
Upírám zrak múj v jeden bod,který´s by změnil Boží Hod.
Obracím touhu do těla,aby se duše uzřela jak dělá stále bludný kruh.
Potkávám duše v naději,ony svou bolest sklízejí.
Těhotné dlouhým čekáním,na Něho - na svúj cíl.
Zmítám se v troskách tvrze své,a kam až oko dohlédne,
je všude temná noc a Nic.
Cítíc se lapen v tvrzi své,Já zírám, Pane, do Sebe,
nabírám síly nebeské a rozpínám se do nebe.
Tma řídne kýs´ svit se dere vpřed.
Upírám zrak svůj v Sebe sám,a Tebe, Já jsem, nalézám,
poznávám, Pane, ze Sebe,že jsem díl celý jen z Tebe.
Poznání svítá, tím je cíl,nalézám Já jsem a svůj díl.
Poznání zralé Milostí toť Světlo Já jsem z Věčnosti.
Usedám pevně v hradě mém,
stávám se králem v Srdci svém,
jsouc zrozen Boží Milostí
jež zove Boží Království.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Výročie - rok od masakru v Odese
ovce | 07.05.2015