Nebyla jsem v této zemi když projížděli, ale můj děda kdysi pomáhal Rudé armádě osvobozovat naši rodnou vísku. Jsem na něj dodnes hrdá a Rudé armádě vděčná za to, že umožnila přežití tohoto malého slovanského národa, dnes ve vztahu k Rusku tolik nevděčného. Posledních 25 let jsme na Rusko zapomněli a ono zatím vyrostlo a hodně se změnilo. My o něm a o Rusech v současné době vlastně vůbec nic nevíme. Nedávno jsme se vrátili ze Středozemí kde turistický průmysl Rusové zachranují celá léta co se dokonalé západní demokracie ekonomicky hroutí. Jsou to jiní Rusové než jsme znali kdysi, je na nich vidět, že mají jinou životní úroven a styl než jejich rodiče a prarodiče. A hlavně je na nich vidět, že jsou hrdí na svoji zemi a že se cítí součástí světa, součástí tradiční křesťanské civilizace. A především vědí, že oni jsou navzdory veškeré západní démonizaci jejich země, nositeli pozitivních hodnot, tradiční evropské křesťanské kultury. Rusko je snad kromě Kypru jediná země Evropy kde se stále staví nové křesťanské kostely (zatímco tady se vyjednávají kvoty na muslimy)a osobně věřím tomu, že jim to přinese požehnání do budoucna. Buďme jim tedy vděční za minulost, za to dobré co přinesli v roce 1945, to horší - rok 1968 budiž ponechán minulosti (od Němců jsme si za celá staletí užili mnohem více utrpení) a přejme Rusku ať je pro nás do budoucna tím co staří Římané nazývali 'Ex Oriente lux' - Od Východu světlo