I když se to nezdá, tak tyto silácké kroky jsou jen známkou klesající důvěry těchto vlád v sama sebe.
Mocní cítí situaci stejně jako my ( aspoň ti trošku přemýšlející ), kteří jsme kritičtí k současné "demokracii", ale nesmíme se nechat svést vlastními přánímia touhami, oni potřebují beztrestně ukázat svaly a svoje odhodlání. Každá záminka se hodí a to nejen s ohledem na domácí politiku, aby nám pak třeba neodstranili demokraticky barevnou revolucí nejen Zemana, ale i Sobotkovu vládu ... Možná až při volbách, které mohou být "neznatelně" zmanipulovány ...
Možná je to další nezbytný krok k tomu uvědomění, aby si lidi politiku nenechávali na zadním dvorečku ( a neříkali si, že mají jiné starosti.( na to spoléhají )) a svou třeba neúčastí ve volbách nedávali možnost volby takovýchto politických představitelů. Hra na demokracii v západním stylu se tak jako tak z historického hlediska blíží ke svému konci a mocní budou muset ukázat pravou tvář v touze zůstat u moci, stejně jako ji ukazují v případě "domácího evropského" Řecka. Pokouší se ukázat, že jiná cesta než ta správná evropská EU neexistuje.
K tomu proč se - a nejen - tyto vlády rozhodly takto postupovat, je nutné hledat i v hluboké minulosti, odkud přicházejí "plody" naší historie. A je to také krok k otevřené pro fašistické orientaci vládních - "vedoucích" - kruhů našeho Západu. Nedávno se mi dostal do rukou projev K. Gottwalda z roku 1929 v ČS. parlamentu po pátém sjezdu KSČ. Když ponecháme stranou ideologii, tak uvidíme, po i krátké analýze, výpověď o tehdejším Československu a čím žilo a o čem se také v tehdejším "pro státním" tisku moc nepsalo. A také kdo byl kdo. Má to výpovědný charakter dokumentu. Dáte-li si to dohromady s jinými skutečnostmi a výpovědmi jiných lidí a činitelů tehdejších časů ze všech stran politického spektra, vykresluje se pro normálního, obyčejného člověka nepříliš veselý obrázek tehdejšího života. A podobných postojů tehdejších vlád, jako jsme toho svědky dnes, stejného zkreslování minulosti, i přítomnosti. I když tehdy byli Husité přece jen více v "módě" jako jeden ze symbolů českých dějin. Oproti dnešku, kdy je snaha jejich hnutí bagatelizovat a obracet jejich myšlenky a postoje. Každopádně je historicky vymazat z dějin a tím zkreslit naši minulost. Tím se také nedozvíme o co šlo a kdo byl proti a kdo pro, ať už to bylo jak bylo. A každopádně máme být ochuzeni na duchu.
Dále.
Ostatně Putin je velmi uvážlivý a obezřetný politik, který nepropadá náhlým a bezdůvodným reakcím na i silně nepřátelské činy proti sobě nebo Rusku. Jeho reakce může vypadat rychlá, ale pokud máte včas informace, můžete pak jakoby rychle reagovat. Např. co se týká záchrany bývalého (vlastně stále ještě přes všechno právnicky legálního) prezidenta Ukrajiny. Nebo bleskové připojení Krymu k Rusku. Vždy lze dobře vycítit z jeho slov, že měl včas potřebné informace. Ostatně ti všímavější to mohli tušit, že Rusko tehdy zareaguje, i když si stejně jako USA a EU nepředstavovali, že místo přímých bojů zvolí tuto variantu "usměvavých lidí". Právě proto, že měl čas, v politice vzácné zboží, tak mohl vymyslet se svými spolupracovníky nečekanou variantu. Protože nechtěl přímou válečnou konfrontaci, postupoval, jak sám Putin uvedl, byly jeho kroky k řešení jen vynuceny jediným způsobem, který mohl tehdy reálně použít.
Ale zpět k věci. Vlastně to pořád je k věci, protože motorkáři v Rusku nejsou ti, jak máme naivní představu z USA filmů, násilníci a uživatelé drog. Jsou to jenom blázni. Blázni do motorek. Blázni do Ruska. To ONI jsou také připomínkou toho, že i my máme svou vlast, kde jsme doma víc, než když pojedeme třeba do Argentiny a tam si postavíme nový dům a budeme tam žít do konce svých dnů. Už nikdy tam ale my nebudeme docela doma, bude nás pořád trochu míň. A teprve by pak naši potomci mohli být jinde doma. Ostatně proto byl velmi rozšířen trest vynucené emigrace. Ano, ten hlavní důvod je podle mne v připomenutí ryzího nezištného VLASTENECTVÍ ke své zemi!! Co by se asi stalo, kdyby se dosud mlčící vlastenci, mezi "obyčejným lidem" postavili veřejně a hlasitě proti falšování své přítomnosti, minulosti a tím i budoucnosti? Tady dotyčné vlády musely zasáhnout po již zjevných porážkách v úsilí nejen převrátit Rusko do devadesátých let minulého století ( před ještě sto lety před tím na tom Rusko za cara bylo velmi podobně ), ale také si udržet kontrolu nad "svými" ovečkami.
Každopádně je to strach před ztrátou svých pozic, které dnešní politici získávali za vynaložení velkých, především finančních, ale i jiných podrazů a šplhání po namaštěné tyči. Nerealistická politika evropských vlád, spolu s neznalostí často elementárních potřeb fungování států a potřeb občanů jim nedává na výběr. Od svých koryt se přece nenechají jen tak odstavit.
Je to jednoduché
Vinař | 01.05.2015