řekl byc tak, ohledně fundamentální struktury a povahy hmoty je současná fyzika zcela mimo, mimo se dostala někdy počátkem 20. století a od té doby v téhle otázce zabředává. Nicméně, funkční modely existují, to jest modely, které odpovídají pozorovaným a měřeným věcem, tohle zahazovat není třeba. Jde jen o intepretaci. Například rovnice, z nichž byl formulován princip neurčitosti, se dají intepretovat nejen v nyní smyslu "oblastí pravděpodobnosti", kde se nachází elektron, ale zcela stejně úspěšně (nebo lépe) popisují i řešení úlohy stability hydrodynamického systému, tj. překlápění z jednoho kvazi-stabilního stavu do jiného. Je pravděpodobné, že ačkoliv "jim to vychází" (oficiální fyzika a model jádra), představy jsou zcela mimo a nemají nic společného s realitou. Dle mého je na správné stopě teorie éterodynamiky Acjukovského, který vysvětluje hmotu jako víry částic éteru (tj. éter není spojitá substance, ale nižší organizační úroveň hmoty). Napsal několik knih, zatím mu všechno sedí a funguje, dokonce provedlo pár experimentů, úspěšně, které v ne-éterické teorii nemají vysvětlení ani smysl. Stojí za zmínku, že napřed ze své teorie postuloval nějaké "nestardadní chování" (z hlediska oficiální fyziky), pak navrhl experiment, provedl, vyšlo mu co čekal. Knihy Acjukovského jsou rusky.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: obal, jadro
Hоx | 02.05.2015