Já tomu rozumím tak, že se zde jedná nikoliv o řešení úkolu - jak se dostat ke správnému/ideálnímu obrazu v podmínkách poctivé, upřímné a vědomostně opodstatněné touhy, ale o řešení hlubší otázky ohledně tvůrčí povahy lidské psyché. Chápu to tedy tak, jako např. budhismus svoji tezi o závislém vznikání vědomí. I zde se říká - vzdejte se svých tužeb, jsou jedním z článků utrpení. Jsou potravou/palivem pro oheň vědomí. Jsou volbou, podílející se na vzniku (touto touhou - volbou) podmíněného vědomí (o ní). Když se však zbavíte tužeb po realizaci (materializaci jedné konkrétní instance), zůstane vám svoboda nevolby ze všech potenciálních možností, nespustí se kauzální MIM řetězec zhmotnění, na jehož konci nutně existuje vědomí, které si zhmotnělou volbu musí uvědomit, což je podstatou lidské psyché. Když se však nevolbou nemusí nic zhmotňovat (relativně zrealizovat), MIM řetězec nemusí nic vytvořit a lidská psyché zůstává činná jen na úrovni podvědomí, nebo transcendentna, chcete-li, bez toho, aby jedinec byl zatížen kauzálními (karmickými) důsledky v tomto případě neuskutečněné, materializující preferenčně orientované volby. A to je ten svobodný ráj spaseného v opaku ke zrealizované vůli, byť toužebně a opodstatněně volícího. To je ten v tomto případě nevznik, v ostatních případech, volbami závislého vznikání (nesvobodného) vědomí.
P.