UI, člověka a duše. Podumejme.
Zákon času přenesený do světa počítačů se zjevně projevuje zrychlujícími se a na kvalitě rapidně rostoucími schopnosti této techniky (upgrade+update). A to natolik, že skutečně mohou ke svému "životu" přestat potřebovat uživatele, kteří si nestíhají osvojovat nové schopnosti technosféry. Analogicky k tomu, že by člověk přestal ke svému životu potřebovat svoji duši. Jinak řečeno, dílo zavrhuje svého tvůrce. A ano, i tímto směrem může zákon času vyústit. Ale to je vyústění mimo zadání tj. mimo směr vedoucí k pokroku. Takže UI jako řešení našeho problému s přetíženými lidmi - nebrat. Vypadá to tedy tak, že nám zde tato analogie nepomáhá najít co ano, pouze nám pomáhá ujasnit si co ne.
1.pracovní závěr tedy zní: Nedostatečná kvalita lidského stroje psychiky (přitroublí uživatelé počítačů) nemá řešení v pomoci ze strany autonomizující se technosféry. Právě naopak, technosféra bude schopna této lidské nedostatečnosti využít proti člověku a učinit z něj oběť své vlastní expanze a převzít tak pod vlastní kontrolu lidskou matrici. Vzniká zde pak otázka. Jak na to může reagovat duše? Na situaci, kdy se její strojek - člověk, dostane pod jinou matrici? Jak může zasáhnout a nenechat si převzít řízení nad svým dílem o dva řády níže stojícím matrixem? A do jaké míry to je pro ni situace smrtelného významu ? Lze tuto situaci identifikovat jako útok proti ní samotné ? Pokud chápeme člověka a duši jako MIM jednotu (nemožná existence jednoho - duše/informace bez druhého - člověk/forma/materie) potom se bezesporu o útok jedná. Duše ho sice přežije, ale člověk nikoliv, když duše si bude muset budovat novou formu. A co na to HVR? Je to vývoj spadající do jím vymezeného intervalu přípustnosti? Tedy - může UI nahradit na Zemi člověka? Evidentně nikoliv. Tedy můžeme formulovat 2.pracovní závěr. Pokud lidstvo nezapracuje na přechodu typu svého stroje psychiky k lidštině (ve statisticky významném množství), potom nelze opodstatněně očekávat to, že zákon času naše problémy s GP vyřeší jaksi automaticky sám o sobě. Právě naopak, technosféra je tím nástrojem (jedním z nich) GP, který bude lidstvo pohřbívat.
Proč tedy vidím v zákonu času zdroj optimismu do budoucna? Vidím ho v tom, že sejme z lidí paralyzující vliv GP dřív než, se uvede do chodu sebedestruktivní mechanismus jak ze strany UI, tak i přitroublého uživatele samotného. Objektivně předurčený pád paralyzujícího vlivu GP pak uvolní lidský psychický (tvůrčí) potenciál, který, pokud bude správně veden-řízen (bude konvergovat s cíly HVR), umožní udržet opratě dalšího vývoje v mantinelech HVR a ten nebude muset zasáhnout. Takže na závěr úvahy si formulujme 3.pracovní závěr: Pro úspěch zvládnutí dalšího vývoje lidstva, tj. po (dočasném) pádu vlivu GP, bude zásadní - úroveň nového řízení lidstva, která se ujme dezorientovaného davu a nahradí v něm nevyhovující stereotypy novým obsahem (cílovým i prostředkovým). A tak opět - kádry řeší vše a tudíž učit se, učit se, učit se.
P.

ps. A co když se sebedestruktivní mechanismy uvedou do činnosti dřív než padne paralýza GP? Potom zřejmě vivat v NWO matrici, v nové, moderní formě D-E společenského režimu.

pss. I já děkuji za podnětnou diskusi. A ano, prudkosti (strategické nedostatečnosti) by bylo dobré se zbavit.