Tahle jsem uvažoval po přečtení této části:

Tohle je skutečnost, pro všechny společná:
Existuje určitá hranica narastania postupnosti vzájomnej vloženosti matríc, a proces narastania postupnosti vzájomného objímania matríc nakoniec privedie k stotožneniu vrcholu postupnosti s určitou konkrétnou všeobjímajúcou matricou, odvekou nazývanou... Božie Predurčenie existencie Vesmíru.

Tohle je sen ve kterém lze libovolně skládat cokoli s čímkoli:
Objektívne existuje iba určitý základ existencie, svojim spôsobom „prvotná tehlička“ vesmíru, „základný element“ – jednotka a určité pravidlá („sčítania“, „násobenia“, „odčítania“ a iné) transformácie. Pri používaní týchto operácií na základnom prvku, môže postupnosť vzájomnej vloženosti čiastkových matríc bytia narastať bez ohraničenia, nestretnúc sa tak so žiadnou konkrétnou všeobjímajúcou matricou.

Sny konfrontujeme se skutečností a hledáme sny, které jsou v souladu se skutečností (božím záměrem - lze je uskutečnit). Sny nám dávají motiv a smysl, ale musí být v souladu s božím záměrem.

Uskutečněním snu dojde ke spojení člověka s bohem (matricí). Bez snů zbude pouze algoritmická skutečnost a žít pouze ve snu je neuspokojivé (není tam žádná výzva, žádné napětí je jedno co udělám, ale lze si ve snu odpočinout ((proto ve spánku sníme)) a nabrat sil na další cestě ke spojení snu se skutečností).