Jednoduše - ANO. A aby to bylo zcela zřejmé, jen podotknu, že supersytémem v diskutovaném kontextu je samozřejmě i lidská bytost. A zde je zjevné, že základní stavební (živé) struktury lidské bytosti -buňky- jsou intelektem vybavené elementy. Pracují algoritmicky, na chemické bázi a z logiky DVTR je tedy nemožné, aby ve své činnosti (životě) neinteragovaly s HVR, tedy vědomím i podvědomím lidské bytosti. Za pozornost pak jistě stojí i myšlenka ohledně sdílené paměti (obsahující řídící informace) mezi hierarchicky různě stojícími elementy supersystému lidská bytost (potažmo pokolení či rod) v podobě DNA. Odtud pak lze mj. i kreativně přemýšlet z pozic DVTR nad pojmem zdraví.
Druhý aspekt je pohled ven z člověka (když pohled k buňkám je pohled dovnitř) na HVR. Z logiky věci je totiž naprosto zřejmé, že lidská bytost (jedinec) sama o sobě je elementem vyšší struktury a její účel je (vůči tomuto HVR) analogický účelu buňky v těle. V tomto smyslu je možno konstatovat: zdraví všech intelektuálních elementů supersystému je přímo úměrné stupni osvojení si svého (individuálního) potenciálu rozvoje => evoluce jako podmínka zdraví!
A ještě jedna věc mně (v první iteraci) přichází na mysl. Jde o hlubší uvědomění si toho, že intelekt všeobecně pracuje na různých fyzikálních vrstvách (nosičích) universa. Tělo na mechanické, buňky na chemické, vědomí člověka na elektromagnetické, podvědomí na kvantové (?) a člověkem stvořená, umělá počítačová inteligence na úrovni matematické (teorie) a fyzikální (praxe), přičemž každá z těchto vrstev pracuje ve vlastním časovém rámci, které jsou vůči sobě diametrálně rozdílné v tom smyslu, že jejich algorytmické cykly (takty, iterační kroky, hodiny) zpracování informací (a z toho plynoucí i doby života intelekt nesoucích elementů) jsou vzájemně nesouměřitelné/nekompatibilní. Je tedy z logiky věci nerozumné předpokládat, že lze (za standardních, zřejmě evoluční zralostí podmíněných, okolností) uskutečňovat pro běžné vědomí smysluplné, komunikační průniky jednotlivých intelektuálních elementů mezi s sebou. Mj. i z tohoto důvodu musí pracovat intelekt lidské bytosti ve dvou funkčně rozdílných režimech - vědomém, kdy informační interakce probíhá mezi dvěma jedinci na stejném levelu (+/- shody v rychlosti a kódování předávaných informací) a v režimu podvědomí, kdy dochází ke komunikaci (výměně informací) lidského jedince s intelekty na jiných (v hierarchii supersystému výš i níž stojících) úrovních, tj. mezi (sub)systémy rychlostně i kódově nekompatibilních a tedy běžným vnímáním nezpracovatelných. Spánek pak logicky bude režim, ve kteréch dochází ke komunikaci (retranslaci a dekódování-enkódování)) mezi podvědomím a vědomím jednoho a téže jedince.

P.

Děkuji mnohokráte, nad konsekvencemi sděleného lze samozřejmě dumat (a je to zajisté velmi žádoucí a ozdravné) daleko hlouběji.