Ponechme stranou situaci, kdy cíle nejsou v pořádku (tato situace je triviální) a věnujme se situacím, kdy v pořádku jsou. Diskutované vyjádření je pak většinou používáno v situaci, kdy cíle nebylo dosaženo. A zde se nám naskýtá příležitost, vidět toto vyjádření v obou (správné i nesprávné) polohách, tedy kdy je na místě a kdy není. Že není na místě pak platí tehdy, kdy cíle bylo potřeba dosáhnout a kdy jeho nedosáhnutí vede právě ke katastrofám. Pokud se takováto situace tímto vyjádřením v podstatě omlouvá či bagatelizuje, jedná se o nesprávnou aplikaci, kterou se většinou viník snaží zlehčit své selhání čili selhání svého řízení. Existují však i cíle, které je záhodno dosáhnout, ale situace není kritická, tj. selhání je přípustné s tím, že je důležitější posunout situaci dál, i za cenu dílčího neúspěchu. Jinak řečeno, je namístě přidat k žádoucímu cíli svůj osobitý příspěvek, přiložit své polínko k objemnější či iterační snaze s tím, že vynaložená energie, byť nevede k dosažení cíle, posouvá celkové snažení k jeho dosažení v příštím pokuse (kroku). Pak platí, že je důležitější se zúčastnit i za cenu nevýhry, než se nezúčastnit (zůstat stranou a nebýt nápomocen). Je pak na každém z nás, umět Rozlišit, v jaké jsme vůči konkrétnímu (žádoucímu) cíli pozici a podle toho se adekvátně/seriózně angažovat na jeho dosahování.
A ano, jako příklad lze uvést osvětu. Je otázkou jak bychom správně definovali výhru (neexistuje společná cílová páska), ale jisté je, že naše spolúčast na správné osvětě vždy podléhá správnému chápání pravidla - není důležité zvítězit, ale zúčastnit se, protože naše spoluúčast (na rozdíl od neúčasti) každému pomáhá do cíle doběhnout. Jen jednomu dřív a druhému později.
P.