Limit nárůstu je determinovaný energií v systému (napájením). Pokud se systém rozkmitá, potom se výsledná amplituda a frekvence oscilací stabilizují na konstrukčním maximu, co energie v systému dovolí. V praxi to však téměř vždy vede k přetížení systému a jeho zhroucení (ustřelí se dekel:), nehledě na ztrátu funkčnosti. Neplatí to pouze pro oscilátory, tj. takové systémy, který byly jako kmitající naprojektovány.

Mimochodem, vyřazení záporné zpětné vazby (sebereflexe) je mnohými externími rušivými vlivy (egregory, chcete-li) účinně využíváno k rozkmitání systému (psychiky oběti) s cílem ji plně ovládnout. Takový egregor je pak plně schopen rozlišovat, kdy je trvale přetěžovaný systém (jedinec) těsně před energetickým kolapsem (zhroucením), když mu dá na chvíli pohov (odpojí vstupní signál), samozřejmě veden snahou nezničit si svůj nástroj vlivu v této realitě. Po regeneraci je opět uvede do provozu a systém (jedinec) opět může ovlivňovat své okolí (okolní systémy/jedince) svými výstupními, výkonnostně i frekvenčně přeexponovanými výstupy, z nichž si egregor část bere pro sebe jako potravu a část používá k šíření infekce, tedy rozkmitání sousedů na své vlastní pracovní frekvenci. A tak nám pěkně metastázuje, přičemž připojené oběti si z toho uvědomují pouze to, že se jim v životě pravidelně střídá období euforie (kdy by se rozdali všem) s obdobím vyšťavení (kdy se musí dobít). Celková energetická bilance je však pro ně záporná, tj. z dlouhodobějšího hlediska jsou ztratní, což se projevuje rapidním snížením životnosti takto infikovaných a zneužívaných systémů.
P.