Mysl má každý člověk, dítětem počínaje. A je jasné, že jedinec s touto výchozí myslí samozřejmě prožívá své pocity, a je zrovna tak jasné, že jsou to pocity zejména vrozeného, tj. živočišného původu. Jedinec typu dítě je dobrý příklad (jíst, spát, přivlastňovat si...). Tuto mysl je nezbytné rozvíjet, cvičit, učit, naplnit obsahem, čímž se mysl ze svého prvotního/dětského stavu dostává do stavu kdy, lze říct, že jedinec už má rozum, čili dospěl. Tedy rozum je vycvičená schopnost mysli myslit a tudíž i krotit vrozené cítění a rozumem rozlišovat - volit i nesebestředná chtění. Vědomí pak je pojem nejširší, když v mém chápání zahrnuje složku psychiky jedince, která si trvale uvědomuje, co se s člověkem a jeho okolím děje. Tj. vědomí není zaměřeno jen na člověka a jeho racionální činnost, kterou provádí mysl, ale věnuje se i jiným než mentálním činnostem. Když např. někdo hledí na zábavné TV pořady nebo nějaké relaxační movie nebo se oddá nějaké jiné bezcílné činnosti, potom jdou tyto vjemy do vědomí bez toho, aby člověk u toho musel myslet tj. mj. i zpracovával zpětnou vazbu. Zhusta se pak stává, že člověka velmi brzy ani neví, o čem že to movie vlastně bylo nebo není schopen žádné jiné, než instinktivně-emocionální reakce (sportovní fanoušci). Tj. v podstatě byla z činnosti i vyřazena paměťa vybuzeny byly pouze v podvědomí sídlící emocionální či instinktivní moduly.
Tedy sumárně: mysl - složka vědomí určená k přemýšlení, rozum - funkce mysli (ať správná nebo defektní) a vědomí - objemnější psychická struktura než mysl, v podstatě jakési rozhodovací místo v psychice jedince, kde si z množiny všech podnětů, které z okolí na člověka proudí ( nestrukturovaných dat) instantně vybírá podmnožinu, kterou si uvědomuje a zpracovává, tj. buď přes mysl, když rozlišuje a přemýšlí a nebo je jakoby bypassem kolem mysli přímo (rychle) posílá do instinktivních a emocionálních modulů podvědomí.
P.