První obraz, který mne při formulaci mých otázek napadl byla analogie v podobě chápání života jako zdroje datového/in-formačního toku - streamu, který trvale vstupuje/proudí do psychiky každého člověka (učícího se systému, který se skrze své učení zpětnovazebně podílí i na transformaci učitele:), kde hraje roli tázajícího se (složka Informace algoritmu MIM). Intelekt jednotlivce pak odpovídá dle své aktuální úrovně M&M (složka Míra algoritmu MIM), čímž tento stream modifikuje, a tento se pak na výstupu, v podobě změny logiky svého chování, stává změněnou realitou (nově vyrenderovanou) pro své okolí/bližní (složka Materie algoritmu MIM) - moje změna je pro druhé změnou jejich okolí. Takovým v přítomnosti pracujícím převodníkem/modifikátorem vstupního streamu (minulost) je jeden každý člověk, kteří kolektivně (jeden druhému) a simultánně si takto výsledkem své mentální činnosti na svém výstupu (budoucnosti), materializují podobu svých sdílených životních okolností potažmo sociálních poměrů. To je podstatou změny tzv. logiky sociálního chování.
Jednotlivec pak vědomou manipulací s hranicí/interfejsem mezi svým vědomím a nevědomím v podstatě řídí šířku pásma, kterou se svým vědomím připojuje na životní (noosférický) stream (aktuálně nesoucí všechna data potřebná k vývoji). Tím si vytváří svůj vlastní tok událostí, které individuálně modifikuje. Přetížení je tedy (pouze technickou) otázkou jak kapacit paměťových, tak přenosových tras (počtu pod kontrolou otevřených portů). Pokud pak člověk má dostatečnou představu o těchto nelineárně (algoritmicky) běžících dějích/procesech, neměl by mít potíže umět zavčasu identifikovat dosažení jejich aktuálních hranic a nenechat si ustřelit dekel. Na druhou stranu je (ana)logické, že vědomou prací s tímto životním streamem se příslušné kapacity budou upgradeovat (nafukovat:) jak kvantitativně (od KBytů k X-Bytům), tak i kvalitativně (upgrade procesoru a propustnost síťových připojení), ale i softwarově (vyšší verze OS). Takže bát se není na místě, na místě je očekávat očekávatelné tj. dávat stále více dostatečně správných odpovědí na otázky života, tím pádem méně chybovat, méně padat na hubu, více a lépe chápat, rozumět životu, být zdravější, spokojenější a vyrovnanější, ale na druhou stranu, nebát se být i překvapen novými výzvami (otázkami z dalšího bubnu). A to je vývoj ve smyslu osvojování si lidského potenciálu (intelektu) v lidské formě.

Pokud se týká omylů pramenících z egoistických (démonických) pohnutek, z logiky věci se mi zdá jednoznačné, že systém má v sobě zabudované automatizmy/pojistky, které brání jejich rozvinutí (já bych to tak alespoň určitě naprojektoval). Buď má nad příslušnými porty kontrolu vědomí (které k jejich otevření potřebuje být kvalifikováno) nebo nevědomí (které ví co dělat). Vědomě si dělat díry do firewallu umělými prostředky (např.narkotika či ochota nechat se hypnotizovat) je proto jen na vlastní nebezpečí s téměř jistými výsledky v podobě strukturálního nebo algoritmického poškození práce psychiky. Ano, ani dobrý záměr zde nestačí. Podobně - na silnici taky společnost nepouští lidi, co mají záměr jezdit bez nehod, ale jen ty, kteří projdou nezbytným výcvikem, přičemž nezodpovědné kamikadze eliminuje. Dobrý záměr je něco jako vstup do autoškoly. Podmínka nutná, nikoliv dostatečná. Přičemž pro každého platí - kdo se chcete dopravovat efektivněji, naučte se obsluhovat příslušné prostředky, v tomto smyslu je tento subjektivní záměr konvergentní s objektivní evolucí (zřejmě mířící k teleportaci:).
Srdečné díky za otevření nového bubnu. Zas mě to začíná bavit:)
P.
ps. Příroda coby zdroj inspirace - ano, už dřív jsem zaregistroval nápadnou paralelu mezi přírodou, člověkem a moderní IT technikou.