I když tyto texty si s radostí budu muset nechat procházet hlavou vícekrát, už teď mohu učinit (ryze subjektivní, pracovní) parciální závěr.
Takto pojednaný intelekt plní v hierarchicky konstruovaném všehomíru roli komunikačního (dorozumívacího) prostředku, když interhierarchickým jazykem jsou příčně (fázově posunuté), tedy průřezově účinkující matrice a jejich vlastní jazyk symbolů. Když se tento "intelektuální" jazyk naučíme už v lidské formě, měli bychom být schopni komunikovat se subjekty z "druhých stran či dalších levelů".
Otázka 1.- zaplníme touto znalostí in-formační kapacitu lidské formy natolik, abychom mohli své vědomí podrobit praktické (tedy vědomím kontrolované) zkoušce, potažmo provozu, který nezpůsobí katastrofální prohru ?
Otázka 2. Nakolik je lidská snaha o naučení se tohoto intelektuálního, matričního jazyka objektivní snahou konvergující s obecným cílem dosažení a osvojení si lidského potenciálu nebo se jedná o subjektivní (sekundární) ambice podléhající nezvládnuté pýše ? Rozhoduje o tomto subjektivní záměr ?
P.
ps. Už když si zformuluji své otázky, vyvstávají mi na mysli i odpovědi:) Takže mé otázky jsou spíše řečnické či popisně doplňující ve smyslu upřesnění mého úhlu pohledu/chápání problematiky či podoby dialektického chodu mého psychostroječku - formy samomluvy:).