Tenhle aspekt znám už delší dobu docela dobře a proto nabídnu jednoduchý obraz/projev, pod kterým se s ním setkávám a prakticky ho provozuji sám.
Je to obraz kruhového objezdu.
Něco řeším, mám se rozhodnout, vezmu tedy v potaz dostupné info z paměti, poohlédnu se po knihovně (intuivně) a technosféře (cíleně), co (mně neznámého) by mohlo být v dané věci relevantní, navrhnu si varianty řešení, kritéria jejich výběru a ejhle - nejsem sto se mezi nimi rozhodnout, případně řešení nevidím. Co teď ?
Moje řešení - celou situaci obrazně beru jako vozidlo/problém, které přijíždí nikoliv na křižovatku (sic!), ale na kruhový objezd, na kterém jezdím dokola tak dlouho, dokud se skutečně/reálně nerozhodnu, kterým výjezdem jej opustím (vyberu řešení). Mám prakticky mnohokráte vyzkoušeno, že i jeden dva, zdánlivě zbytečné/nadbytečné, průjezdy kruháčem dodají nové info (pocházející jakoby od těch jednotlivých výjezdů), které doplní mé vstupní info takovým způsobem, že se při dalším průjezdu dokážu rozhodnout, který výjezd zvolit. Většinou sjedu dobře, ale dlužno dodat, že u některých problémů kroužím na kruháči i docela dlouho, než se rozhodnu.
Tak příjemné cestování:)
P.
ps. A na několika kruháčích aktuálně ještě stále cykluji.
Ad karanténa v řídícím procesu
Pe-tri | 19.01.2015